| Venku zuřila
sněhová bouře, ale uvnitř pevného srubu bylo příjemné
teplo. V přítmí, které zde panovalo, se jako každý
jiný večer sešli za pevným stolem stlučeným z hrubých
fošen, bojovníci rodu, aby si odpočinuli po celodenní
namáhavé práci. Jejich drsné tváře ozařovaly odblesky
z otevřeného ohniště, když silnýma rukama odtrhovali
kusy masa z pečeného kance a zapíjeli je silným
pěnivým pivem. Když se nasytili, přišel čas vyprávění
o tom, co se za celý den přihodilo, jak ulovili
medvěda pustošícího jejich stáda ovcí, jak se na
obzoru objevily nezřetelné plachty cizích drakarů.
Jejich slova dychtivě poslouchal malý chlapec, schovaný
v koutu místnosti a zahrabaný do kožišin poházených
po podlaze a nahrazujících koberec. Poslouchal a
v duchu si představoval, jak bojuje s dravou šelmou,
jindy zas, jak od vesnice zahání kruté nájezdníky.
Ze všeho ale nejraději poslouchal příběhy slepého
starce o dobách ztrácejících se v propasti dávných
časů, o nesčetných hrdinských příbězích válečníků,
objevitelských cestách odvážných mořeplavců, mocných
královstvích, vznikajících, dosahujících slávy
a zase zapadajících do zapomenutí. A tehdy poprvé
uslyšel o tajemné zemi Gwynwedu - zemi oplývající
bohatstvím, v níž člověk může dosáhnout naprosté
svobody a volnosti, světě, ve které není slabých,
nemocných a chudých, ale kde všichni tvorové žijí
ve vzájemné lásce a přátelství. A tehdy chlapec
sám sobě slavnostně přísahal, že opustí rodnou
ves a neustane, dokud Gwynwed nenalezne, i kdyby
tomu měl zasvětit celý svůj život.
Uběhla řada let. Z chlapce se již dávno stal
muž. Na svých cestách poznal mnoho zemí a kultur.
Ve všech nalézal nejmoudřejší muže té doby a trpělivě
poznával jejich tajemství. Účastnil se temných
rituálů a postupně získal znalosti, s nimiž se
nemohl srovnávat žádný jiný člověk. Ale nikdo
o Gwynwedu neslyšel. Nakonec se dobral do hlubokých
pralesů, kde pod obrovitými velikány panovalo
věčné přítmí. Zde se seznámil s podivuhodným národem
elfů, kteří jej zasvětili do tajů přírody, umění
naslouchat jí a získávat z ní netušenou sílu.
Ale ani elfové mu nedokázali odpovědět na otázku,
která ho pronásledovala od časného dětství: ?Kde
se nalézá Gwynwed? S postupem času jej elfové
zvolili svým králem a on s nimi prožil dlouhé
věky. Ani si neuvědomil, že kolem něj plyne čas.
Jeho přátelé a známí odcházeli, ale on zůstával
neměnný. Jako by na něm leželo věčné prokletí,
nenacházel klidu. Dvakrát byl svět ponořen do
temnoty a on stanul před lavicí věčného soudu,
ale vždy dokázal sebrat zbytky svých sil, vrátit
se a vzkřísit nové království v bývalé slávě.
V temnotě mezi posledním zaniklým a nově vznikajícím
světem zachytil a studoval tenké neviditelné nitky
podstaty samotného vesmíru. A tehdy došel k přesvědčení,
že každý si nosí svůj Gwynwed v sobě. Rozhodl
se odhodit vše materiální, co jej ještě poutalo
k zemi a studovat své nitro. A tak odešel do země
džinů a založil nové království mezi nimi. Dal
mu jméno Gwynwed, aby navěky připomínalo jeho
omyl a svítilo jako maják pro všechny hledače
pravdy. |
