Na okraji lesa se objevila dlouhá řada vozů doprovázená skupinkami opěšalých, potácejících se lidí promísených s několika jezdci neustále se ohlížejících s obavami zpět. V čele kolony jel prošedivělý muž, z jehož unavené tváře a shrbeného postoje se zdálo, jako by, podobně mýtickému obru Atlasovi, na svých ramennou nesl tíhu celé nebeské klenby. Jeho oblek, lemovaný leopardí kožešinou a kvalitní zbroj prozrazovaly mužův vysoký původ. Kam jeho oči dohlédly, rozprostírala se úrodná savana protkaná četnými potůčky a hájky tvořených staletými velikány poskytujícími svými korunami osvěžující stín a útočiště pro hejna pestrobarevných ptáků. Zleva se mihlo stádo plachých srn, vyplašených lovící šelmou. Na obzoru, tak daleko, že její obrysy splývaly s oblohou, se rýsovala hradba namodralých hor s bílými čepičkami nikdy neroztávajících ledovců.

Ale muž neměl ani pomyšlení, aby se zastavil a pokochal krásami panenské přírody. Možná kdysi, před několika měsíci, by sestoupil z koně, nabral křišťálově průzračnou chladnou vodu z zurčícího potůčku a osvěžil sebe i svého koně. Dnes měl pouze jednu myšlenku - zachránit zbytky svého lidu, kdysi početného, mocného a uznávaného sousedními kmeny, nyní prořídlého neustálými boji a k smrti znaveného strastiplným putováním. Proto odepřel svému tělu odpočinek a pobízel stále vpřed, do otevřené savany a pouze s nadcházející noci dovolil smrtelně unaveným lidem i zvířatům oddych. Zkušení vozkové stočili pevné vozy do kruhu, vytvářejíce tak nevysokou hradbu, v jejímž středu byly rychle vztyčeny stany. Na rozkaz svého vůdce nikdo nerozdělal oheň, aby si připravil teplou stravu a ochránil před vlezlým vše prostupujícím nočním chladem. Všichni se báli upoutat a upozornit na sebe svého nepřítele, který jako povodeň zaplavil kdysi bohatý stát, vraždil starce, ženy a děti, pálil, loupil a znásilňoval... Nepřítele, který neznal slitování a v jehož chování nebylo nic lidského. Marná byla snaha o odpor, hordy krvelačných vyjících válečníků pobily armádu, jejíž bojová morálka byla nahlodána útoky letek draků, dštících oheň a ničivými kouzly černých mágů. Pevné hradby kdysi kvetoucích a pyšných měst byly pobourány zemětřeseními vyvolanými magií tak temnou, že způsobila šílenství každému smrtelníkovi, který by byl tak neopatrný a pokusil by se jen pochopit její démonskou podstatu. Lidé houfně vymírali na následky černého moru, úroda byla zničena hejny kobylek.

Nemajíce jiné volby, opustily poslední zbytky obyvatel svou vlast a lidé ve snaze spasit holé životy naložili ve spěchu na vozy nejcennější část svého majetku a zděšeně prchali. Cestou potkávali podobné skupinky uprchlíků, slabší a nemocní, kteří nenašli místo na přetížených a přeplněných vozech zůstali pozadu s minimální šancí na přežití. Ale i těm, kterým se poštěstilo a vydrželi již docházeli poslední síly. Jen pud sebezáchovy je ještě hnal stále vpřed až do této krajiny.

Za prvního rozbřesku se kolona opět seřadila a vyrazila k neznámému cíli. Neznámé pohoří bylo již blíže a už se daly rozeznat temné jehličnaté lesy na jeho úbočí. Nová naděje a síla zalila zmučená srdce nešťastných uprchlíků, avšak z konce kolony zazněl poplašený výkřik. Letmý pohled vzad všem napověděl, že byli odhaleni a že s blíží konec. Přesto se uprchlíci nechtěli vzdát, vozkové pobízeli dlouhými biči svá spřežení k běhu, těch několik jízdních vojáků, kteří zbyli, se přesunulo do týla a připravilo obětovat své životy, jen aby dali šanci povozům dostihnout ochrany lesa a ukrýt se.
Přední řady nepřítele se nezadržitelně přibližovaly a neustále zkracovaly vzdálenost, která je dělila od jejich obětí. Již bylo slyšet jejich vítězné výkřiky, první šípy začaly nalézat své cíle. Ale co to? Prudký poryv uragánu odmrštil útočníky zpět. Jejich šípům se postavila magická stěna, o niž se roztříštily na tisíce třísek. Z hlubokého lesa se vynořily nekonečné řady svěžích bojovníků, kteří se s bojovou písní vrhli na překvapeného nepřítele a nemilosrdně jej ničili.....

Překvapení uprchlíci stanuli tváří v tvář skupince jezdců na ušlechtilých ořích a s obavami, stále ještě nevěříce svým očím, hleděli na nové příchozí. Vůdce uprchlíků povyjel vstříc neznámým, kteří celým svým zjevem nikoho nenechávali na pochybách o svém vznešeném původu. Kdo jste?
Odpovědí mu byl trochu pobavený, ale přátelský úsměv: Vítejte ve Svobodných horách......

Aliance Svobodné hory byla založena dne 13.6.2001 několika gubernáty s úmyslem dát dohromady skupinku podobně smýšlejících hráčů RedDragon2, kteří buď začínali poprvé hrát, nebo kteří nebyli z nejrůznějších důvodů spokojeni ve svých stávajících aliancích a zatoužili po změně. Aliance postupně začala nabírat sílu a krystalizovat ve své současné podobě. Pevně doufáme, že se nejedná o konečnou podobu, neboť co se nevyvíjí a nezdokonaluje, to je odsouzeno k zániku. Svobodné hory nejsou uzavřenou aliancí elitních hráčů, zahleděných pouze do sebe. Jejím členem se může stát každý!!!